Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. Bratrova návštěva

15. 10. 2014

 Alchymistka:

Ležela jsem na lůžku ve své ložnici. Od té události v mé laboratoři mi nebylo vůbec dobře. Nebyla to nemoc, co mě trápilo to jsem poznala. Zdálo se mi spíš že se mé tělo snaží dostat něco ze mě ven. To něco, ať už to bylo cokoli, ven nechtělo.

Po třech dnech na lůžku mne přišel navštívit Edward. Připouštím že můj bratr má vkus. Nedivím se ani že jeho černokněžnický zjev fascinuje celý císařský dvůr. Husté hnědé vlasy po ramena, zakrývající uřezané ušni boltce, ale o tom nikdo kromě mně snad neví. Dlouhý plnovous stejné barvy jako vlasy a blýskavé oči z něho činí zajímavou postavu. Navíc se Edward umí oblékat. Teď měl na sobě vysoké, černé boty se stříbrnými přezkami, černé kalhoty italského střihu s krytím, rudou kazajku a jeho nezbytný černý alchymistický plášť.

Posadil se na okraj mého lůžka a začal si se mnou povídat v našem rodném jazyce: „Jak se ti vede sestřičko?“

„Nevalně,“ odpověděla jsem a v ústech jsem ucítila slanou chuť potu. Vytanula mi vzpomínka na dobu kdy jsem jako malá holčička byla nemocná. Tenkrát jsem vůbec hodně stonala a Edward u mne sedával a vyprávěl mi pohádky o strašidlech když šli rodiče za prací.

Edward jakoby myslel na to samé náhle se zeptal: „Nemám ti zase vyprávět o strašidlech? Aby ses rychleji uzdravila?“

„Ne,“ odmítla jsem rychle: „Dneska budu vyprávět já tobě!“

„Neměla by ses příliš namáhat.“

„Bude mi lépe až ti to povím. Nejsi totiž jediný zločinec v naší rodině. Tebe za tvé zločiny už potrestali mě za ty mé trest teprve čeká. Chci jen abys mne vyslechl!“ Edward mlčky přikývl na souhlas.

Zhluboka jsem se nadechla abych mohla začít: „Pamatuješ tenkrát když jsi od nás odešel měla jsem zrovna před svatbou. John se raději nechal naverbovat k vojsku než by si vzal zločincovu sestru.

Když mi bylo osmnáct, ukradla jsem nějaké peníze a vydala se na cestu. Opustila jsem Anglii a ve Španělsku mi peníze došly. Tak jsem se dostala do kláštera.“ odmlčela jsem se. Edward mi u úst podržel pohár vody abych se mohla napít a otřel mi z čela pot.

„V klášteře jsem se naučila číst a psát latinsky. Strávila jsem tam dva roky, ale nebyla jsem tam šťastná. Naše abatyše měla zálibu v novickách a já měla tu smůlu že jsem se jí líbila. Navíc mě nebavilo to věčné modlení, posty a spaní ve vlhkých, plesnivých celách.

Jednou v noci jsem se vykradla ze své cely. Šla jsem do velké knihovny a vybrala jsem z police knihy ve kterých jsem si ráda četla. Jedna z těch knih byla o medicíně a druhá byl bestiář ,Stvůry veškeré‘. Pečlivě jsem ty knihy uložila do své brašny a pak jsem zbytek knihovny zapálila. Když se oheň rozhořel, vyběhla jsem na dvůr a strhla jsem poplach.

Nastal pak hrozný zmatek. Oheň se rozšířil na kostel a na obytné budovy dřív než někdo začal hasit. Byl tam takový chaos že se mi podařilo utéci hlavní branou.“

Do ložnice vstoupila má služebná Marie, která mi šla vyměnit obvaz na zraněné paži. Když my obvaz sklouzl z paže, vyvalila jsem oči děsem. Rána se mi teď jevila strašnější než když jsem jí před třemi dny zašívala. Tehdy se rána široce otevírala a tekla z ní krev. Teď jsem měla okraje rány napuchlé a zbarvené do zelena.

Zavrčela jsem bolestí když se Marie zranění dotkla.

„Mohu se na to podívat?“ zeptal se Edward.

„Jsi snad doktor, bráško?“

„Nějakou dobu jsem byl lékárníkem.“ odpověděl mi bratr.

„Dobře,“ souhlasila jsem a kývnutím dala povel Marii aby mé ošetření přenechala Edwardovi.

Bratr vzal jemně mou ruku do svých: „Nevypadá to dobře, rána je zanícená!“

„Zvládl bys ránu otevřít a vyčistit?“

„Nemám k tomu vhodné nástroje ani tinktury.“

„V té truhle u zdi mám lékařské nástroje a tinkturu z mandragory na rány.“

Edward přinesl nástroje po mém mistrovi k mému lůžku. Opatrně mi podložil ruku umyvadlem které přinesla Marie a ostrým lékařským nožíkem přeřezal stehy. Okraje rány se od sebe okamžitě odtáhli a hnis mi začal stékat po kůži.

Bratr mi vytahal stehy a vlhkým hadrem vytíral hnis z rány, narazil při tom na  několik střepů které v ráně zůstaly. Zaklonila jsem hlavu když vytahoval střípky pinzetou a pak mi z paže vymačkával hnis.

Když se v ráně objevila krev polil ji tinkturou na rány. Zaječela jsem bolestí.

Bratr znovu prohlédl ránu jestli je čistá a po opětovném čištění započal s šitím.