Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. Upír se přectavuje

15. 10. 2014

 Upír:

Vyšel jsem ze svého denního úkrytu na půdě paláce Rožmberských. Jsem kníže temnot a vládce noční Prahy. Každý se mě bojí. Nikdo si přede mnou není jistý životem. Mé tesáky lační po krvi.

Vyrazil jsem po střechách Malé strany k Vltavě. Po střechách běhám rád. Na střechách je báječné to že z nich je rozhled a nejsou tam tolik cítit pražské ulice.

Kdyby do Prahy zavítal nějaký jiný upír určitě by tu skrze ten smrad dlouho nevydržel. Já jsem si za těch téměř tři sta let už zvykl. Žiji v Praze od dob posledních Přemyslovců. Poslední dobou se tu dost nudím, od té doby co na tržištích přestali tábořit Husiti se Praha téměř nezměnila.

U Vltavy musím ze střech dolů na ulici. Od bot my odstříklo bláto a splašky ve kterých jsem přistál. Zadržel jsem dech abych se z toho zápachu nerozkašlal a zamířil jsem ke kamennému  mostu. Než by člověku dvakrát odbylo srdce už jsem byl na druhé straně a znovu na střechy.

Bezcílně jsem se potuloval po střechách Starého města, hledajíc si někoho k jídlu. Z ulice pode mnou my vítr přivál neodolatelnou vůni zpěněné lidské krve. Upír pozná z lidského pachu cokoli, emoce, city nebo dokonce životní zkušenosti. Má dnešní večeře byla cítit chladnou krutostí a chtíčem.

Olízl jsem si špičáky které se mi v ústech se slastnou bolestí protáhli do pohotovostní délky. Seskočil jsem ze střechy a chvíli pozoroval scénu před sebou. Zavalitý, zarostlí muž právě přitlačil ke zdi mladé děvče, podle oblečení bylo z ghetta.

Nevydržel jsem se dlouho dívat, na to jsem měl až moc velký hlad. Popadl jsem toho muže v pase a odhodil ho do tmy, dřív než se dostal dívce pod sukně. Muž zařval a chtěl se po mě vrhnout. Zachytil jsem ho a dostal jsem se mu tak za záda. Dost se bránil když jsem ho chytil pravou rukou za ramena a levou mu odtáhl hlavu abych mohl na krk.

Zaklonil jsem hlavu a užíval jsem si bolest v tesácích, pak jsem se sklonil k jeho uchu: „Dopustil ses hříchu smilstva! Sejdeme se v pekle!“

Zabořil jsem tesáky do jeho krku. Horká krev se mi valila do úst. S čerstvou krví proudili mým tělem euforie a slastné vzrušení. Pití krve mi způsobovalo rozkoš. Násilníkovo tělo mi ochablo v rukou. Tlukot jeho srdce slábl až ustal docela. Mrtvolu jsem ještě prošacoval, peníze neměl a tak jsem ho odhodil do bahnité stoky.

To židovské děvče už bylo pryč,  a to je vlastně dobře, mám totiž ještě pořád hlad.