Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se ztratil a zase nešel

31. 7. 2011

 

V jedno listopadové sobotní ráno se Jitka umyla a šla za Reberem. Ten byl velmi rád, že s ním půjde na procházku. Vzala Rebera do lesa. Hráli si na honěnou a najednou byl Reber pryč. Nejprve si myslela, že se jí jenom schoval a chce si hrát na schovávanou, ale po čase zjistila, že se ztratil. Zkoušela ho chvíli hledat, volala, ale nakonec běžela domů, říci rodičům, co se stalo. Už z dálky volala: ,,Pomoc! Ztratil se mi tygr, pomoc!!“  Řvala tak ukrutně, že se u Nováků na zahradě seběhla celá vesnice.

Velitel hasičů a starosta v jedné osobě pan Plamínek, si vyslechl, co se přihodilo. Poslal si účetní paní Cifršpijónovou pro mapu obce a okolí. Když paní Boženka, která mimochodem váží 159 kilo, celá udýchaná dosprintovala k Novákům, starosta si vlezl do naštěstí vypuštěného bazénu. Na dno rozložil mapu a lyžařskou hůlkou popisoval záchranou akci, kterou nazval ,,KOCOUR.“  

Po vyslechnutí se všichni odebrali na náměstí před místní smíšený obchod    ,,KOLONIÁL LAKOMÁ“. Paní Jozefína Lakomá odemkla dveře a nosila ven zásoby pro všechny. Přinesla baterky, šňůry na prádlo, nože, šišky salámu, chleby, balenou vodu a každý dostal kotletu pro Rebera. A mohli začít hledat.

Hasiči šli směrem k rybníku ,,NA SUCHO“, kolektiv místních dětí v čele s panem učitelem Jaroslavem Neumím šel do údolí ,,PROVĚRKY“, zdejší fotbalový klub AC Kaktusová Lhota si to namířil na ,, PROHRANÝ BOJ“, místní dojičky krav s vedoucí paní Anastázií Krachující šly směrem na ,,KOZÍ VRCH“ a zbytek lidí z vesnice šel pod vedením místního holiče pana Fouska do lomu ,,DYNAMIT“.

Hledali, volali, mávali kotletami, ale po Reberovi, jako by se slehla zem. Všichni byli celou noc venku, docházela jim voda, jídlo, síly, dokonce i hlas, jak křičeli a tak pan starosta na palouku u lesa zvaném ,, MINOVÉ POLE “ prohlásil: ,,Jděte si domů odpočinout, po obědě se sejdeme na náměstí a vyrazíme znovu. Určitě ho společně najdeme.“ I když měli všichni velký hlad, nikdo Reberovi kotletu nesnědl, ale uložili ji do ledničky na nové pátrání.

Jitka byla moc smutná a domů šla velmi pomalu. Když konečně dorazila před dům, tak ze dveří vyběhla maminka a koktala: ,, Ji-ji-ji-ji-ji-Jitko , ten tůůůůj ty-ty-tygr je u te-te-tebe pod pe-pe-peřinou. Vlezl tam a-asi ok-ok-ok-oknem, asi jsme za-za-po-poměli za-za-zavřít.“ Jitka i rodiče byli moc šťastní, rozhodli se poděkovat hodným sousedům, ale nic jim o nalezenci zatím nepověděli.

Po obědě se všichni opět sešli na náměstí, nikdo nechyběl a každý měl v ruce Reberovu kotletu. Začal poletovat sníh a tak Jitčina maminka navrhla: ,, Milí sousedé, je zima, půjdeme se na dalším plánu domluvit do místní restaurace ,,Nálevna.“ Takhle by se nám mohla mapa rozmočit.“ Mlčky souhlasili a šli za Plamínkem. Když otevřeli dveře, čekalo na ně překvapení. Uprostřed tanečního parketu seděl na stole Reber. Všichni na něj koukali, jako na zjevení. Jitka jim vše vysvětlila a moc děkovala za to, že nezištně pomáhali, že je ve vesnici takto pěkně mezi sebe přijali a teď našli nejen Rebera, ale i přátelé.

Pro všechny bylo připravené občerstvení, hudba i tanec. Došlo i na pečení kotlet. Každý ze ,,své“ kotlety dal kousek Reberovi a ten,  aby neurazil od každého ochutnal, celkem 223 kousnutí. Zábava se rozjela, dojičky tančily s fotbalisty, pan Plamínek s paní Cifršpijónovou , paní Nováková s panem učitelem Nevím, pan Lakomý s manželkou, pan Fousek s paní Krachující a Jitka s tatínkem. Jediný, kdo netančil, byl Reber, který byl tak přežraný kotletami, že ležel pod stolem, nohy vzhůru a funěl a funěl, ale byl šťastný, že má zpátky svoji velkou rodinu..

Takovéto nudné víkendy můžete zažít jen s tygrem u nás v Kaktusově.