Jdi na obsah Jdi na menu
 


Modrooká a Temnovlasý

3. 8. 2011

Modrooká s Temnovlasým

běží pustinou.

S nimi také malí skrytí

běží krajinou.

 

Modrooká je divoká

jako jarní řeka.

Temnovlasý meč

svůj zvedá.

 

Na obranu Skrytých ras

stavějí se zas.

Temné vlasy, oči modré

jsou tu s námi nejen v dobrém.

 

Meč Osudu, štít Naděje

vpadli do té beznaděje.

Aldagorská pláň

soptí jako saň.

 

Potok krve stéká plání

nepřátele nejsou zváni.

Skrytí skrytě jásají,

svých hrdinů se nevzdají.

 

Nepřátele prchli v dál,

Temnovlasý z pláně vstal.

Temné vlasy od krve

hledá svoje přátele.

 

Modrooká celá bledá,

že nemůže dále jít!

Asi bude otrávená,

kéž by mohla dále žít!

 

Otrava je příliš těžká,

Modrooká umírá!

Temnovlasý oči skryl,

náhle tu však nápad byl.

 

Temnovlasý tasí meč,

jak hrozila by válečná seč.

Pak zvolal, co mohl nejvíce:

„Osude, dej ať se nezhasí její života svíce!“

 

Tu zableskl se jeho meč,

co Osud jméno nes.

A stal se zázrak nevýslovný,

který známe po dnes.

 

Bez zásahu osudu

by už mrtvá byla.

Takhle nad zlou otravou

šťastně zvítězila.

 

Modrooká s dračím srdcem

líbá svého přítele.

Modrooká s dračím srdcem

začne zpívat vesele:

 

„Nepřítel je fuč

jen muziko hluč.

Blogarn ostrov skrytých ras

svobodný je zas.“

 

Temnovlasý s Modrookou

za běhu si zpívali.

Když doběhli na hrad Anor,

vládce svého vzývali.