Modrooká a Temnovlasý
Modrooká s Temnovlasým
běží pustinou.
S nimi také malí skrytí
běží krajinou.
Modrooká je divoká
jako jarní řeka.
Temnovlasý meč
svůj zvedá.
Na obranu Skrytých ras
stavějí se zas.
Temné vlasy, oči modré
jsou tu s námi nejen v dobrém.
Meč Osudu, štít Naděje
vpadli do té beznaděje.
Aldagorská pláň
soptí jako saň.
Potok krve stéká plání
nepřátele nejsou zváni.
Skrytí skrytě jásají,
svých hrdinů se nevzdají.
Nepřátele prchli v dál,
Temnovlasý z pláně vstal.
Temné vlasy od krve
hledá svoje přátele.
Modrooká celá bledá,
že nemůže dále jít!
Asi bude otrávená,
kéž by mohla dále žít!
Otrava je příliš těžká,
Modrooká umírá!
Temnovlasý oči skryl,
náhle tu však nápad byl.
Temnovlasý tasí meč,
jak hrozila by válečná seč.
Pak zvolal, co mohl nejvíce:
„Osude, dej ať se nezhasí její života svíce!“
Tu zableskl se jeho meč,
co Osud jméno nes.
A stal se zázrak nevýslovný,
který známe po dnes.
Bez zásahu osudu
by už mrtvá byla.
Takhle nad zlou otravou
šťastně zvítězila.
Modrooká s dračím srdcem
líbá svého přítele.
Modrooká s dračím srdcem
začne zpívat vesele:
„Nepřítel je fuč
jen muziko hluč.
Blogarn ostrov skrytých ras
svobodný je zas.“
Temnovlasý s Modrookou
za běhu si zpívali.
Když doběhli na hrad Anor,
vládce svého vzývali.